Syntropické zemědělství je inovativní přístup, který nabízí alternativu k tradičním metodám a zároveň inspiruje k udržitelnosti a úctě k přírodě. Elsa Šebková, jedna z hlavních propagátorek syntropického zemědělství v České republice, se v našem rozhovoru podělila o svou cestu k tomuto modelu a objasnila, jak tento přírodní systém, inspirovaný lesními ekosystémy, může proměnit jakoukoli krajinu – od tropů až po mírné pásmo. V článku se dozvíte, jak syntropické zemědělství funguje, čím se liší od permakultury a proč nabízí cestu k obnově půdy, potravinové soběstačnosti a biodiverzitě, a to jak na rozsáhlých plochách, tak i na malé zahrádce.
Co je syntropické zemědělství?
Elsa Šebková, propagátorka syntropického zemědělství v ČR, popisuje tento přístup jako hluboce udržitelný a respektující přírodu: „Vždy jsem hledala zemědělský model, který by byl maximálně udržitelný a šetrný k přírodě a který by planetu Zemi vnímal s úctou.“ Pro svůj objev syntropického zemědělství obětovala kariéru a rozhodla se od konce roku 2022 zůstat v Jižní Americe tak dlouho, jak bude potřeba, aby si tuto techniku osvojila. Vydala se i do Brazílie, kde navštívila samotného zakladatele této metody, švýcarského genetika a zemědělce Ernsta Götsche. „Viděla jsem efekt jeho techniky, kdy dokázal proměnit zcela degradovanou půdu v jedno z nejbohatších ekosystémů celého celku Mata Atlantica Prameny, které byly původně vyschlé vlivem předešlé těžby stromů a intenzivní pastvy dobytka, se znovu objevily a systém, který vytvořil, vypadá ve své funkci a struktuře jako les, ale je přitom vysoce produktivní,“ vypráví Elsa.
Syntropické zemědělství se silně inspiruje procesem přírodní sukcese, tedy postupného vývoje ekosystémů, kdy se z obnažené půdy postupně stává les. Učíme se od přírody, jak organismy s kratším životním cyklem vytvářejí podmínky pro komplexnější organismy s delším životním cyklem. “ vysvětluje Elsa. Například rychle rostoucí druhy jako ředkvičky mohou přistínit pomalejší, rostliny s delším životním cyklem, jako jsou třeba semínka rakytníků a jedlých kaštanů.
Syntropie a permakultura – v čem je rozdíl?
Ačkoliv má syntropické zemědělství blízko k permakultuře, Elsa zdůrazňuje některé rozdíly: „Hlavní odlišnost je v práci s přírodní sukcesí, což je přirozený vývojový proces, který jsem v jiných přístupech neviděla. Dalším klíčovým aspektem je, že recyklujeme živiny přímo na místě. V systému kromě produkčních rostlin vysazujeme i dřeviny určené mj. k produkci biomasy, které ořezáváme a necháváme v přímém kontaktu s povrchem půdy. Tím přirozeným způsobem půdu hnojíme, aniž bychom museli používat komposty nebo průmyslová hnojiva,“ popisuje Elsa jedinečný přístup syntropie.
Funguje to jen v tropech?
„Principy syntropického zemědělství fungují všude, kde rostou rostliny, nejen v tropech,“ říká Elsa. Dokonce i dcera zakladatele syntropie, která žije za polárním kruhem, používá tyto metody. Elsa vysvětluje, že je třeba zachovat základní principy jako vysokou hustotu, rozmanitost a vrstvení rostlin, a systém lze přizpůsobit každému klimatu. Na rozdíl od konvenčního zemědělství, které se často zaměřuje na jedno patro vegetace (většinou obiloviny), je cílem syntropického zemědělství obnovit celou krajinu, což znamená integraci různých rostlinných pater, od půdopokryvných bylin až po vysoké stromy.(nebo stormy tzv. deštníkového patra)
Syntropické zemědělství v České republice
V Česku zatím Elsa a její tým pracují na vytváření příležitostí pro syntropické zemědělství a osvětu kolem tohoto modelu. „Snažíme se zvát odborníky ze zahraničí a pořádáme workshopy a přednášky. Rádi bychom, aby si každý, kdo má zájem, mohl tyto principy vyzkoušet třeba i jen na své zahrádce a časem je mohl klidně i replikovat na větších plochách,“ říká Elsa. Mezi zahraničními lektory, kteří přijíždějí do ČR, jsou němečtí odborníci jako Renke de Vries a Bastian Dreher, kteří pomáhají sdílet znalosti a přizpůsobovat syntropické metody místním podmínkám.
Jak to vypadá v praxi?
Elsa nabízí konkrétní příklady syntropického přístupu. Na farmě Gut und Boesel v Madlitz v Německu například Renke de Vries založil systém na bývalé borové monokultuře. Po pokácení borovic dřevo využili jako přírodní hnojivo, čímž do půdy dodali živiny, a vytvořili světlinu, která umožnila klíčení nových rostlin. Podle Elsy je díky vysokému objemu a kvalitě naakumulované organické hmoty právě tohle ideální startovní pozice., Ale syntropický design lze založit i na trvalém travním porostu, orné půdě, degradované nebo kontaminované půdě a stejné principy lze aplikovat I při pěstování třeba obilí nebo chovu hospodářských zvířat a take i na menších zahrádkách. Na menších plochách nebo tam, kde terén neumožňuje pracovat s liniovými výsadbami, se používá tzv. design ostrůvků, kdy se do centra kruhu vysazuje hlavní produkční dřevina, která bude tvořit deštníkové patro, a kolem něj nahusto další produkční i podpůrné dřeviny a byliny různých pater a o různé délce životního cyklu.
Kromě lesních systémů lze syntropické zemědělství využít také pro pěstování krátkověkých plodin. Kombinací stromů v řadách s pásy obilovin lze vytvořit mikroklima, které zvyšuje kvalitu i výnos plodin. Výhodou syntropického zemědělství je, že díky různorodým plodinám jsou sklizně rozložené v čase, což zajišťuje pravidelný přísun potravin. „Když například zakládáme kaštanovníkový sad, můžeme už pár týdnů po jeho založení sklízet třeba ředkvičky,saláty, později jahody, česnek, rybízy nebo třeba rakytník. Nemusíme tak na první výnosy čekat dlouhá léta a ze sklizně předplodin můžeme dokonce i částečně i zcela kompenzovat náklady na založení systému“ popisuje Elsa.
Jak se zapojit?
Syntropické zemědělství vyžaduje značné znalosti o rostlinách a jejich charakteristikách, ale Elsa povzbuzuje k tomu hlavně začít, klidně jen na menších plochách a chyby vnímat spíše jako cenné zkušenosti. „Zkuste si na zahrádce vytvořit jedlé ostrůvky které budou kombinovat rostliny různých pater a o různých délkách životního cyklu“ radí Elsa. Zájemci mohou najít informace na stránkách projektu, nebo se zúčastnit , kde se tyto metody učí prakticky.
Elsa na závěr zdůrazňuje, že jedním z cílů jejího týmu je také překlad klíčových materiálů do češtiny, protože většina odborných textů je zatím dostupná jen v cizích jazycích. Aktuálně například díky Danovi Hrabinovi pracují na českých titulcích pro některá videa, na českém dabingu podcastu s Renke de Vries a hledají nakladatelství, které by bylo ochotné vydat český překlad vůbec první publikace na světě zaměřené na syntropické zemědělství pro rodinné zahrady a hobby pěstitele mírného klimatického pásma.
Více se dozvíte na webu: https://www.syntropy.cz/
Zveme vás na akci: Třídenní workshop s Phillipem Bartonem, Minds of Soil (EN), expertem na půdní potravní síť/soil food web (SFW)
Projekt Syntropy podporuje Asociace AMPI.