V seriálu Inspirace pro zemědělce představujeme příklady různých způsobů hospodaření v ekologickém a biodynamickém zemědělství, v jehož středu je péče o půdu, přírodní i lidské zdroje. Chceme inspirovat začínající i zkušené zemědělce, ty ekologické, nebo i ty, kteří o přechodu na ekologické hospodaření přemýšlí. Zasít třeba první semínko budoucí změny. V seriálu se proto objevují pestré příklady z praxe konkrétních zemědělských podniků jak od nás, tak ze zahraničí.
Tématem tohoto dílu jsou osevní postupy jako základ v ekologického hospodaření a produkce zeleniny. Málokterý jiný prvek má tak výrazný vliv na zachování dobrého zdravotního stavu a výživu plodin, ale i na rozvoj půdní úrodnosti.
Sestavit osevní postup je umění
Sestavit osevní postup nebývá úplně jednoduché, často se musí přizpůsobovat daným podmínkám a je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů. Výskytu řady nemocí a škůdců lze zabránit, zařadí-li se mezi příbuzné druhy dostatečně dlouhá pěstební přestávka. Pomocí zeleného hnojení, správně zařazeného do osevního postupu, se dá cíleně zlepšit dodávka živin, regulace plevelů, výstavba humusu i půdní struktura.
Louka je matkou pole aneb k historii osevních postupů
Již staří Římané používali promyšlený osevní postup: jeden rok plodina a jeden rok úhor, tj. spontánní travní porost a pastvinu pro dobytek. Již první zemědělci rychle přišli na to, že opakované pěstování stále stejné plodiny vede k problémům. Ve středověku pak nastupuje známé trojpolní hospodaření: ozim, jařina, úhor. Vedle přerušení úhorem přineslo i střídání mezi ozimem a jařinou snížení tlaku plevelů, neboť při výsevu v různou roční dobu vzcházejí odlišné plevele. Kolem roku 1800 lidé objevili pozitivní vlastnosti jetele. Z této doby pochází pořekadlo, že louka je matkou pole. Stájový chov zvířat, při němž vzniká hnůj a močůvka jako hnojiva, vyvolal také potřebu píce. Místo úhoru se pěstoval jetel, což přineslo nejen produkci vysoce kvalitní píce, ale i pozitivní účinek na následné plodiny.
Existuje optimální osevní postup?
Na otázku lze jednoznačně odpovědět ano i ne. Neexistuje jeden, nýbrž mnoho optimálních osevních postupů. Podle toho, na co klademe důraz, podle plodiny, kterou pěstujeme, mohou existovat různá řešení. Zatímco v polní produkci je poměrně jednoduché zachovávat s pár plodinami spořádaný osevní postup, v zelinářství je to výzva. Navíc je vzhledem k vývoji počasí zapotřebí občas improvizovat, aby se jednotlivé plodiny dostaly včas do země. Proto je důležité znát základní principy, aby se člověk v hektickém každodenním provozu dokázal správně rozhodnout. Existuje mnoho různých kritérií, podle nichž lze uspořádat osevní postup. V další části se na některá z nich podíváme blíže.
Směrnice
Pro ekologický podnik k osevním postupům v podstatě nejsou nutné žádné směrnice. Vzhledem k nepatrným možnostem přímé intervence ani není možné zásady střídání plodin ignorovat. Dříve či později – a většinou dříve – se zemědělec, který je nebere v úvahu, ocitne v problémech. Tak je tomu nejen u osevních postupů s příliš vysokým zastoupením kukuřice, jejichž závadnost ukáže nejpozději výskyt bázlivce kukuřičného (který ke svému vývoji potřebuje kukuřici pěstovanou na tomtéž místě dva roky po sobě). Zatímco osevní postup s převahou kukuřice je konvenčním úletem, existují i typické „biohříchy“ v osevních postupech: Jetelotráva a podsevy jetele skoro v každé plodině často vedou k jetelové únavě půdy, což je komplex nemocí, kvůli nimž se jeteli přestane na stanovišti dařit. Proto bývají v ekologických směrnicích u osevních postupů uváděny zásady nebo v některých případech i konkrétní zadání. Například podle směrnic Bio Suisse musí být mezi každou hlavní zeleninovou plodinou a jejími příbuznými dodržen minimální časový odstup o délce 24 měsíců.
Příbuznost
Klasickou formou osevního postupu v zelinářství je vytváření skupin podle botanické příbuznosti. Plodiny se rozdělí do skupin podle své příslušnosti k botanické čeledi nebo podčeledi a mezi plodinami ze stejné skupiny se pak zachovává co největší časový odstup. Je to účelné z toho důvodu, že mnohé choroby a škůdci napadají jen několik málo kulturních rostlin a jejich příbuzných. Příkladem je pochmurnatka mrkvová, která napadá jen mrkev, celer, pastinák a další mrkvovité rostliny. Padlí se sice vyskytuje na mnoha různých druzích zeleniny, ale téměř vždy se jedná o jiný druh této houby. To znamená, že padlí na polníčku nemůže napadnout okurky a ani padlí z okurek, ani padlí z polníčku se nepustí do rajčat. Totéž platí pro alternariovou čerň a další choroby. Jestliže se v případě uspořádaného osevního postupu dostanou do půdy spory nebo kukly, nenajdou v příštích letech hostitele a půdní organismy mohou tohoto škodlivého činitele odbourat. Zatímco velké množství zeleniny patří k čeledím hvězdnicovitých (saláty atd.), brukvovitých (košťáloviny, ředkvička atd.) nebo mrkvovitých, resp. miříkovitých (mrkev, celer atd.), jsou také druhy, které s žádnou jinou zeleninou příbuzné nejsou, třeba novozélandský špenát neboli čtyřboč (kosmatcovité), batolka prorostlá (zdrojovkovité) nebo batát (svlačcovité). Tyto druhy jsou v osevním postupu obzvlášť cenné.
Choroby a škůdci napadající mnoho různých plodin
Bohužel však existují i choroby a škůdci, jež se neomezují na jednu rostlinnou čeleď. Nejznámější z nich je zřejmě plíseň šedá (Botrytis cinerea), dalším příkladem jsou černé hniloby způsobované kořenomorkou bramborovou (Rhizoctonia solani) a bílé hniloby, jejichž původcem je hlízenka obecná (Sclerotinia sclerotiorum). Z živočišných původců můžeme jmenovat háďátka či drátovce, slimáky a v zemi žijící housenky můr. Boj se všemi těmito původci je velmi obtížný, navíc se někdy množí i v plodinách, na nichž není patrné žádné poškození (neplatí pro hmyz žijící v půdě). Prvním krokem je tedy obeznámit se s vývojovým cyklem a hostitelskými rostlinami problematického původce. Výbornou pomůckou mohou být internetové stránky best4soil.eu. Na kartě databáze lze zadat vlastní osevní postup (nezapomeňte při tom na zelené hnojení!) a zvolit původce, kteří vás zajímají.
Potřeba živin
Při plánování osevního postupu je pravidlem rozdělovat plodiny podle tratí, tedy podle nároků na množství živin, zejména dusíku (celková potřeba N dělená počtem měsíců pěstování). Zeleniny s potřebou vyšší než 80 kg N/měsíc patří do první trati, a je u nich nutné přihnojení; potřebu nižší než 30 kg N/měsíc mají zeleniny třetí trati, které jsou v podstatě schopné pokrýt tuto potřebu z půdní mineralizace. Zeleniny druhé trati mají střední nároky na dusík, případně mají dlouhé vegetační období a zelené hnojení či statková hnojiva mají čas na to, aby přinesla efekt. Pokud máme tu možnost, měli bychom zeleniny první a druhé trati s vysokými nároky na dusík pěstovat po jetelotrávě a zeleniny třetí trati jako mrkev by měly přijít na řadu až úplně nakonec.
Přísun živin
Jak již bylo zmíněno na začátku, pochází dusík přirozeně z louky, přesněji řečeno z hlízkových bakterií žijících na kořenech leguminóz. Po zapravení alespoň jednoleté, dobré jetelotrávy můžeme očekávat přísun 50 kg N/ha. V následujícím roce se uvolní ještě dalších 20 kg N. Kromě toho je zdrojem dusíku také zapravená zelená hmota (a posklizňové zbytky). Jeho množství kolísá mezi 40 kg/ha z čerstvě zpracované zelené hmoty (čerstvý, snadno rozložitelný materiál) a 10–20 kg/ha a kg čerstvé hmoty z jetelotrávy, která už je o něco dál ve vývoji, až po slámu, která, jak víme, půdě dusík odebírá. Méně známé jsou rostliny, které dokážou zpřístupnit zdroje fosforu a draslíku pro jiné rostliny, jež by se k nim jinak nedostaly. Tuto vlastnost má vlčí bob (lupina), bob polní a pohanka.
Plevele
Jestliže se každý rok pěstují plodiny, u nichž je půda odkrytá v tutéž dobu, vyselektují se tím určité druhy plevelů. V zelinářství jsou typickými pleveli teplomilné druhy vyhledávající půdy s velkým množstvím živin, například ježatka, laskavec, merlík a šrucha. Pokud je naopak půda v květnu a červnu zakrytá, mívají tyto druhy mnohem větší problémy s klíčením. V polní produkci se dá velmi dobře uskutečnit střídání ozimů, jařin a okopanin. Každá z těchto skupin má své vlastní společenstvo plevelů. V zelinářství odpomůže od tlaku plevele občasné zařazení zeleného hnojení. Zeleniny s vysokými nároky na ruční pletí se s oblibou pěstují po jetelotrávě, často však jde o zeleniny třetí trati, které nedokážou uvolněné živiny optimálně využít. Stejně tak můžeme dbát na to, abychom zeleninu vyžadující ruční pletí nepěstovali po druzích, u nichž je regulace plevele obtížná.
Výstavba humusu
Víme, že v ekologickém zelinářství musíme nejen brát, ale i dávat. Nástrojem, kterým můžeme posoudit, zda je tento poměr v rovnováze, je některá z jednoduchých bilancí humusu, například ta, kterou vyvinul Svaz německých zemědělských výzkumných ústavů VDLUFA. Humusová bilance VDLUFA není řezbářským dlátem pro jemnou práci, ale spíše sbíječkou. Pro jednoduchý přehled a plánování (a právě k tomu se bilance humusu hodí) ovšem plně dostačuje a je poměrně snadno srozumitelná a použitelná. V této souvislosti je důležité myslet při osevním postupu i na započtení tzv. vedlejších produktů (sláma, namulčovaná tráva) a celkové použité množství kompostu a statkových hnojiv. Jen tak lze odhadnout, jestli je do osevního postupu zařazen dostatek jetelotrávy a zeleného hnojení.
Půdní struktura
Osevní postup má v neposlední řadě vliv i na půdní strukturu. Ne všechno, co v zelinářství děláme, je pro půdu vždy příznivé. Právě pozdní mrkev na uskladnění se v závislosti na počasí často sklízí velmi pozdě, a půda tak dostane pořádně zabrat. Pro takovou půdu, a nejen pro ni, je proto dobré, když se občas zařadí klidový rok, kdy se od pěstování tržních plodin buďto úplně upustí, anebo se pěstuje pouze krátkodobá plodina. Po zpracování půdy s hloubkovým účinkem (jen za velmi dobrého stavu půdy) lze pěstovat zelené hnojení s hlubokým prokořeněním půdy, například ředkev setou olejnou (v osevních postupech bez zastoupení košťálovin) nebo hořké lupiny. Tyto porosty musí na místě za dobrých růstových podmínek vegetovat alespoň 2,5 měsíce, aby mohly udělat svou práci. I vojtěška dobře a hluboko prokořeňuje půdu, musí však růst na místě alespoň jeden rok. Trávy velmi intenzivně prokořeňují horní vrstvu půdy, a mohou tudíž přispívat k výstavbě půdy a tvorbě drobtovité struktury. Tento účinek je tím větší, čím déle rostliny rostou. Jak ale víme, může jetelotráva jako předplodina vést k problémům s drátovci. V takovém případě je lepší pěstovat dvojí zelené hnojení po sobě s intenzivním zpracováním půdy v létě. Drátovci se pak neobjeví, účinek na výstavbu půdy bude ovšem menší.
Jak to všechno sladit?
Jistě by se našla i další kritéria, která lze také zohlednit, ale už tento výčet ukazuje, že to bez vzájemně si odporujících požadavků nejde. Nejlepší je sepsat si vlastní osevní postup včetně zeleného hnojení a do sloupců vedle jednotlivých plodin se pokusit vypsat kritéria. Na takovém seznamu se ukážou konflikty a „střety zájmu“. Všechny je vyřešit nelze, ale podle vlastností půdy a pěstovaných plodin se některé dají obejít a s jinými se holt naučíme žít.
Autor článku: Martin Koller
Vzdělávání a poradenství pro ekologické zemědělce
Farmářská škola – Jsme jediná škola ekologického a biodynamického zemědělství v České republice, která nabízí ucelený program praktického vzdělávání na ekologických farmách u nás i v zahraničí. Usilujeme o znovuoživení půdy, trvale udržitelné postupy, důstojné zacházení se zvířaty a obnovení života na venkově.
Chceme vzdělávat a podporovat mladé zemědělce, kteří budou mít chuť zakládat nové statky a přispívat tak k obnově udržitelného hospodaření, zdravé krajiny i života na venkově.
Czech Organics – Poskytujeme komplexní poradenství na míru v oblasti ekologického zemědělství jako například optimalizace osevních sledů, výživy rostlin, zvyšování půdní úrodnosti, mechanizace v ekologickém zemědělství, výběr vhodných plodin a meziplodin, optimalizace půdních bloků, climate friendly farming.
Podílíme se na výzkumu ekologického zemědělství. Přenášíme nejnovější poznatky zemědělského výzkumu do praxe.
ZPĚT na rozcestník seriálu Inspirace pro zemědělce
……………………………….
Seriál Inspirace pro ekologické zemědělce vznikl jako součást aktivit Živého regionu, který je podpořen v rámci projektu: „Zavedení konceptu BIO regionu jako podpůrné sítě pro biodiverzitu v české krajině: Pilotní aplikace výzkumu“ a financován z Fondů EHP a Norska 2014-2021 program CZ-ENVIRONMENT.
