Následující článek byl zveřejněn na stránkách dTest.cz 2. dubna 2020. Je skvělé, že se naše téma dostává do mainstreamových médií! Přestože v něm autor nezmínil kpzinfo.cz ani AMPI jako střešní organizaci starající se o rozvoj místní sítě KPZ, máme z něj radost a věříme, že se teď o KPZkách bude psát čím dál tím víc. Článek zveřejňujeme v původní znění.
Chcete-li mít přístup k čerstvým potravinám, znát jejich původ a způsob produkce a zároveň podpořit lokální zemědělce, pak by vás mohl zaujmout koncept komunitou podporovaného zemědělství, zkráceně KPZ.
Solidarita, lokální původ, udržitelnost, soběstačnost a ohled na životní prostředí jsou některé z mnoha pojmů, které se v souvislosti s komunitou podporovaným zemědělstvím skloňují. Spíše než o konkrétní model zemědělství jde o myšlenku založenou na několika principech, jež je možné realizovat různými způsoby.
Jídlo s tváří
Komunitou podporované zemědělství lze definovat jako partnerský vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem (tzv. podílníkem), kde jsou rizika a přínosy zemědělství sdíleny oběma stranami. Jde o přímé partnerství se zemědělcem, které je založeno na kvalitních mezilidských vztazích a vzájemné důvěře. Díky tomu získává jídlo „tvář“ – spotřebitel ví, kdo ho vyprodukoval a jak. Za těchto okolností není nutné, aby měl dodavatel nějakou oficiální nálepku, např. bio, protože spotřebitel má přístup ke všem podstatným informacím o pěstování či chovu a může do jisté míry i ovlivňovat a kontrolovat hospodaření jako takové.
KPZ vytváří přátelštější potravinový systém – odběratelům zajišťuje lokální, zdravé a ve většině případů ekologicky šetrně pěstované potraviny. Dává jim také možnost osobně se angažovat, nebýt jen pasivním konzumentem.
Drobným zemědělcům pak poskytuje přežití – dává jim soběstačnost, možnost udržovat zdravou krajinu a zajistit kvalitu potravin i procesu jejich pěstování či výroby. Díky KPZ mají zemědělci garantované příjmy, získávají spravedlivou odměnu za produkty a mohou se tak lépe zaměřit na samotnou produkci. Nemusejí se podřizovat nevýhodným cenám obchodních řetězců ani platit nájmy za stánky na farmářských trzích.
KPZ pomáhá rozvíjet komunitní život a má pozitivní vliv na tvorbu a udržení pracovních míst v zemědělství.
Reakce na potravinářské skandály
Komunitou podporované zemědělství má své kořeny již v 70. letech minulého století. Jeho počátek se klade do Japonska, kde se v té době (podobně jako jinde na světě) řešilo mnoho skandálů souvisejících s průmyslovým zemědělstvím. Rostla poptávka po potravinách bez chemie, jejichž původ je spotřebiteli známý. V reakci na to se začaly hospodyňky spojovat přímo se zemědělci, aby jim pravidelně za finanční příspěvek a práci dodávali potraviny. Tím vzniklo hnutí teikei (v překladu „jídlo s tváří zemědělce“), nový model spolupráce mezi zemědělcem a odběratelem.
Téměř souběžně začaly vznikat podobné iniciativy i v Evropě – především ve Švýcarsku a Německu. Uvádí se, že evropské hnutí částečně inspirovaly myšlenky Rudolfa Steinera, renesančního muže a význačného rakouského myslitele, mimo jiné zakladatele waldorfského školství. Z Evropy se v polovině 80. let koncept přenesl i do Spojených států amerických, kde se pro označení celého hnutí používá termín „Community Supported Agriculture“ (CSA).
Od devadesátých let minulého století zaznamenaly „kápézetky“ v Evropě i ve světě velký rozmach a jejich počet, respektive množství zapojených lidí stále stoupá. Podle statistik mezinárodní sítě KPZ Urgenci kraluje v Evropě Francie se svými 2000 skupinami KPZ (tzv. AMAP), do nichž je zapojeno na 320 tisíc lidí. TOP 3 v počtu skupin KPZ tvoří spolu s ní Belgie a Itálie, kde je více než 100 skupin. Za zmínku stojí i Švýcarsko a Nizozemí, v nichž se počet skupin pohybuje sice okolo 50, ale podílníků mají v Evropě hned po Francii nejvíce – oba státy cca 26 tisíc.
Země bývalého Sovětského bloku začaly kouzlo zemědělství podporovaného komunitou objevovat okolo roku 2010. Tehdy se myšlenka KPZ dostala i do České republiky a od té doby se komunita stále rozrůstá. Nejvíce „kápézetek“ se nachází v Praze a okolí. V České republice, kde jsou farmářské trhy a obchody oproti ostatním zemím EU stále ještě v plenkách, se jedná o důležitou podporu malých a středních zemědělců.
Není KPZ jako KPZ
Už jen fakt, že komunitou podporované zemědělství vznikalo téměř souběžně na různých místech, dává tušit, že způsobů, jak přistoupit k založení skupiny respektující hlavní principy KPZ, je mnoho. A vskutku, dá se říct, že co KPZ, to originál. Neexistuje jeden předepsaný model, jak by skupina měla vypadat, existuje mnoho variací, které reagují na potřebu členů (podílníků) i zemědělců. Výsledná podoba skupiny je tak záležitostí společného rozhodnutí všech zapojených. To se týká nejen formy uskupení, ale i množství a variability objednávaných dobrot.
Nejčastěji se objevují dvě základní podoby KPZ – buď se založí formální struktura, např. nějaký spolek nebo družstvo, kde si produkují potraviny sami, nebo je nakupují od zemědělce, případně skupina funguje na čistě neformální bázi, kdy do obchodního vztahu mezi spotřebitelem a zemědělcem nevstupuje už žádná třetí strana.
Ať už jde o formální, či neformální skupinu, základ je vždy podobný. Několik osob se spojí a společně si u zemědělce předplatí pravidelnou dodávku jím vypěstovaných plodin nebo si pronajmou pole a začnou na něm sami hospodařit. Tzv. podíly jsou následně dováženy na určené místo v pravidelných intervalech v průběhu celé sezóny. Ta se může u jednotlivých producentů lišit. Zpravidla začíná někdy na jaře a končí na podzim. Cena potravin je většinou srovnatelná s cenami v supermarketech.
Členové na sebe sice berou riziko, že při neúrodě přijdou o své peníze, takový scénář ovšem ještě nikdy nenastal. Většinou o co se něčeho urodí méně, o to se něčeho jiného vypěstuje více. V některých skupinách se platí ještě členský příspěvek, který pokrývá např. výdaje na tzv. odběrné místo (pronájem a energie).
Jak se zapojit?
Každý, kdo by se chtěl do komunitou podporovaného zemědělství zapojit, má dvě možnosti. Buď si najít již existující skupinu ve své blízkosti, nebo si spolu s přáteli, kolegy či sousedy založit skupinu vlastní. Komunitou podporované zemědělství ale rozhodně není pro každého, vyžaduje určité úsilí a některé aspekty mohou být pro mnohé velkou překážkou. V úvahu je potřeba vzít kromě základních principů a rizika neúrody několik věcí.
Jednou z nich je, že odběry potravin přes KPZ kladou větší nároky na vaření podle sezónní nabídky a domácí přípravu pokrmů obecně. Je třeba se rozhodnout, jak velké podíly jsou pro vás vhodné, případně jak často, aby se nestalo, že potraviny skončí v koši. Také je mnohem komplikovanější plánovat jídlo, protože dopředu nevíte, co a v jakém množství bude k dispozici.
„Kápézetky“ jsou v první řadě tvořeny lidmi a podle toho také každá funguje jiným způsobem. Zatímco fungování jedné může být pro někoho nevyhovující, jiná pro něj může být jako dělaná. Některé KPZ fungují čistě na odběru potravin – především zeleniny – a tím jejich funkce víceméně končí. Mnohé jdou ale dál a členové se zapojují tím, že organizují různé další nárazové či pravidelné objednávky všeho možného. Může jít o masné nebo mléčné výrobky, ořechy, ovoce, alkohol, marmelády, kávu, oleje nebo dokonce bezobalové potřeby do domácnosti či ekologickou kosmetiku.
Pak už většinou neplatí, že spotřebitel sdílí riziko s producentem, ale objednává si konkrétní množství požadovaného produktu. V některých KPZ fungují také různé komunitní aktivity, jako jsou akce pro děti nebo bazárky oblečení a dalších věcí, které doma již dosloužily, ale někomu jinému by mohly udělat radost.
Pilíře KPZ
Myšlenka KPZ stojí na třech základních principech:
- Potravinová suverenita – právo na zdravé, lokální potraviny, které jsou produkovány udržitelně, a právo vybrat si, jaké potraviny spotřebitel chce.
- Solidární ekonomika – tj. ekonomika postavená na spolupráci producenta a spotřebitele a solidaritě (nejen s producentem, ale i s ekonomicky slabšími členy komunity), nikoliv na soutěživosti a čistě obchodních vztazích.
- Ekologicky šetrné hospodaření – tj. hospodaření s ohledem na možnosti daného území s využitím šetrných postupů a ve spolupráci s přírodou. Takové hospodaření podporuje rozmanitost a dbá na dobré životní podmínky zvířat.